Venkovský učitel

28. března 2008 v 12:54
Venkovský učitel
Odešel na venkov, aby utekl před svými problémy a měl možnost začít nanovo. Jenže minulost má tendenci pronásledovat vás. Kamkoliv před ní utíkáte. Našla i jeho...
Koncem minulého roku se zdálo, že česká kinematografie je nadobro v hnusném, lepivém a smradlavém bahně. Nekrátko za sebou nás v kinech strašily Poslední plavky, Crash Road, pak přišla Svatba na bitevním poli a mnohý by mohl říct, že český film už nic nezachrání. Jenže teď se vrací Bohdan Sláma, autor takových skvostů jako jsou Divoké včely nebo Štěstí, a tak nějak zachránil naši důvěru v český film.
Na jeho Venkovského učitele při hodnocení totiž ani trošku nemusíte aplikovat "česká měřítka". Tedy když se jedná o českou komedii, říct, že kdyby pocházela z USA, stěží by dostala jednu hvězdičku, ale protože je naše, česká, dáme jí alespoň dvě. Z českých komedií totiž patří k těm lepším. Na Venkovského učitele můžeme s klidným srdcem aplikovat celosvětová měřítka a i tak dosahuje příběh o jednom učiteli, který se přesune na venkov, aby si v hlavě urovnal svůj život, jasného absolutoria.
Příběh filmu se zdá zpočátku jasný jako facka. Učitel v podání Pavla Lišky se vydává na venkov, do malé vesničky v jižních Čechách, kde se nechá ubytovat za dva tisíce měsíčně v kamrlíku, soukromí mu tam bude dělat obyčejný neprůhledný závěs a byt bude sdílet s matkou ředitele zdejší školy, která musí spát u zapnuté televize. Nevíme, proč se rozhodl opustit lukrativní místo učitele na pražském gymnáziu a rozhodl se vyučovat přírodopis za malé peníze na malé vesnici, kde se nic neděje.
Zpočátku to vypadá různě. Chce snad pan učitel víc splývat s přírodou? Utéct z ruchu velkoměsta a užívat si volného života na prosluněných svazcích slámy? Nebo snad před něčím utíká? Před problémy, před bývalou láskou, před čímkoliv? Zhruba ve čtvrtině filmu se dozvíme, proč pan učitel šel na venkov. V jedné naprosto famózní scéně, ve které je Liškova postava u svých rodičů a vysvětluje, co ho vedlo k tomu, že odešel z Prahy. A je to tak senzační scéna, silná, plná emocí a na poli několika minut dokonale vystihne všechny zúčastněné postavy. Je to jednoduše jedna z nejlepších scén v českém filmu za minimálně posledních deset let, že je mi až líto, když Bohdan Sláma v každém rozhovoru vyzrazuje její pointu.
A vůbec se možná až příliš prozrazuje, o co ve filmu jde. Snad v každém článku o Venkovském učiteli na to narazíte, já to ale rozhodně neprozradím. Jelikož jsem film viděl bez znalosti tohoto "zásadního" faktu, myslím, že jsem si ho užil mnohem víc. Film totiž začíná zdánlivě dost obehraně. Na vesnici přijde nový člověk, seznámí se s místní sedlačkou Marií (Zuzana Bydžovská), která hledá dlouhá léta novou lásku a film se vyvíjí tak, že čekáte docela obyčejnou vesnickou romanci. Pak ale přijde TEN zvrat, všechno se značně zamotá, vznikne poněkud šílený milostný trojúhelník a z Venkovského učitele se stává něco úplně jiného.
Z "vesnické romance" se stává silné drama o hledání lásky, která ne a ne přijít. V tom je Venkovský učitel stejně depresivní, jako Slámovy předchozí filmy - Divoké včely nebo Štěstí. Zatímco však jeho první dva snímky měly alespoň nějaké pozitivní zakončení, Venkovský učitel má sice jistou smířlivou tečku, ale přesto ve vás po skončení filmu zůstane hustá příchuť deprese. Každý v něm totiž hledá svou lásku - Marie, její syn v podání neherce Ladislava Šedivého, i pan učitel. A nikdo z nich ji ne a ne najít.
Ve spojitosti s Venkovským učitelem se častokrát o filmu mluví jako o posledním dílu ze "slámovské trilogie o lásce", ale je to jen nějaká podivná novinářská nálepka - snaha najít na všechno nějaký název. Venkovský učitel stojí sám o sobě, ačkoliv se všemi filmy prolíná Pavel Liška. Zatímco ale v Divokých včelách hrál namachrovaného floutka, ve Štěstí pak milého snílka, ve Venkovský učiteli má roli jednoznačně nejvyspělější - hraje muže, který už toho za svůj život spoustu zažil, spoustu toho protrpěl a pravděpodobně ještě protrpí. Bojuje s tím, aby si uchoval přátelství, snaží se udržet své silné pudy na uzdě a ten jeho neustálý vnitřní boj ho ubíjí.
Pavel Liška tohle všechno dokáže zahrát pohledem, což je skutečně neuvěřitelné a vypovídá to o jeho kvalitách. Stejně tak výtečná je Zuzana Bydžovská v roli Marie, role jí byla psána údajně přímo na tělo a je to asi nejlepší postava, jakou kdy Bydžovská za svou kariéru dostala. Její Marie dostává jednu ránu za druhou, ale pokaždé jako silná samoživitelka vstane, oklepe se a jde dál. Uvnitř je to ale velmi slabá žena, která prostě musí působit silně, aby přežila.
Nemá cenu tu ale vyjmenovávat jednotlivé herce, protože všichni jsou výteční - ať je to neherec Ladislav Šedivý a další neherci ve vedlejších rolí (třeba balič Marie je tak úchvatně přirozený, že by to tak skvěle snad ani žádný profesionál nezahrál), nebo Marek Daniel jako učitelův kamarád z Prahy, který přijede trošku rozvířit vody. Nebo opět úžasná mladičká krasavice Tereza Voříšková, ta, co znásilňovala Vojtu Kotka v Rafťácích. Už tehdy mi podobiznou hrozně připomínala Jennifer Connelly. Teď se jí už začíná vyrovnávat i herecky.
Z výše uvedeného jste nejspíš už pochopili, že scénář i herci jsou senzační, ale co dokáže režisér Bohan Sláma s obrazem, hudbou, kompozicí - to, přiznejme si to, nemá v českých podmínkách opravdu obdoby. Sláma se rozhodl, že co scéna ve filmu, to jeden záběr a snímku tento přístup dodává nesmírnou autenticitu. Slujeme složité kamerové výlety od potoka až do koruny stromů, na jeden záběr vidíme vesnické tancovačky, kde i nejmenší detaily v pozadí jsou dokonale propracované (pogující punkeři byli senza). Nevypadá to ale jen hezky, ale herci se při takto dlouhých a komplikovaných scénách mohou mnohem víc vžít do své role. Navíc, když kamera místo přestřihů na jednotlivé tváře přeostřuje a kolem postav neustále těká, film tak dostává až dokumentární ráz.
Venkovský učitel je možná i díky těm dlouhým záběrům maličko pomalejší, pomalu buduje atmosféru a vztahy, ale divák má díky tomu víc prostoru s tím, aby se seznámil s postavami a jejich životy tak začal víc prožívat. Možná jim i víc fandit. Když se pak stane něco opravdu strašného, vztahy mezi postavami se vyhrotí, prožíváte to s nimi. Až fyzické trýznění byly pro mne některé hádky ve filmu.
A to se prosím u českého filmu stane tak jednou za minimálně pět let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama