Březen 2008

Atentát

29. března 2008 v 13:56
Atentát od Kryštofa

Tam

29. března 2008 v 9:35
TAM
Tam někde uvnitř mě,
kde je pro mě láska vším,
tam já tě miluju víc a víc.
Tam na pokraji samoty
já volám na tebe až do úplné němoty.
Tam, kde na tebe myslím pořád,
věřím, doufám,... a sním.
Tam, kde potkám tě zas,
pro mě zastaví se čas.
Tam, v srdci mém,
jsi teď jediný, kdo mi z něj nejde ven.
Tam venku v dešti mě kapky přikryjou
a já se stanu navždy tvou.
Tam někde, kde je ráj,
tam jsme už asi dávno spolu,
ty nevidíš jinou
a zasypáváš mě láskou svou.
Tam v budoucnu, steskem po tobě
mě láska k tobě třeba zabije.
Tam někde, až se jednou blíž poznáme,
od té chvíle už budu milovat věčně,
dlouze, něžně, ohnivě, šíleně, nekonečně,
vášnivě JEN TEBE!

Beznadejjjj

28. března 2008 v 22:51

Beznadej

28. března 2008 v 22:49


Beznaděj od Skříti

28. března 2008 v 22:41

Venkovský učitel

28. března 2008 v 12:54
Venkovský učitel
Odešel na venkov, aby utekl před svými problémy a měl možnost začít nanovo. Jenže minulost má tendenci pronásledovat vás. Kamkoliv před ní utíkáte. Našla i jeho...
Koncem minulého roku se zdálo, že česká kinematografie je nadobro v hnusném, lepivém a smradlavém bahně. Nekrátko za sebou nás v kinech strašily Poslední plavky, Crash Road, pak přišla Svatba na bitevním poli a mnohý by mohl říct, že český film už nic nezachrání. Jenže teď se vrací Bohdan Sláma, autor takových skvostů jako jsou Divoké včely nebo Štěstí, a tak nějak zachránil naši důvěru v český film.
Na jeho Venkovského učitele při hodnocení totiž ani trošku nemusíte aplikovat "česká měřítka". Tedy když se jedná o českou komedii, říct, že kdyby pocházela z USA, stěží by dostala jednu hvězdičku, ale protože je naše, česká, dáme jí alespoň dvě. Z českých komedií totiž patří k těm lepším. Na Venkovského učitele můžeme s klidným srdcem aplikovat celosvětová měřítka a i tak dosahuje příběh o jednom učiteli, který se přesune na venkov, aby si v hlavě urovnal svůj život, jasného absolutoria.
Příběh filmu se zdá zpočátku jasný jako facka. Učitel v podání Pavla Lišky se vydává na venkov, do malé vesničky v jižních Čechách, kde se nechá ubytovat za dva tisíce měsíčně v kamrlíku, soukromí mu tam bude dělat obyčejný neprůhledný závěs a byt bude sdílet s matkou ředitele zdejší školy, která musí spát u zapnuté televize. Nevíme, proč se rozhodl opustit lukrativní místo učitele na pražském gymnáziu a rozhodl se vyučovat přírodopis za malé peníze na malé vesnici, kde se nic neděje.
Zpočátku to vypadá různě. Chce snad pan učitel víc splývat s přírodou? Utéct z ruchu velkoměsta a užívat si volného života na prosluněných svazcích slámy? Nebo snad před něčím utíká? Před problémy, před bývalou láskou, před čímkoliv? Zhruba ve čtvrtině filmu se dozvíme, proč pan učitel šel na venkov. V jedné naprosto famózní scéně, ve které je Liškova postava u svých rodičů a vysvětluje, co ho vedlo k tomu, že odešel z Prahy. A je to tak senzační scéna, silná, plná emocí a na poli několika minut dokonale vystihne všechny zúčastněné postavy. Je to jednoduše jedna z nejlepších scén v českém filmu za minimálně posledních deset let, že je mi až líto, když Bohdan Sláma v každém rozhovoru vyzrazuje její pointu.
A vůbec se možná až příliš prozrazuje, o co ve filmu jde. Snad v každém článku o Venkovském učiteli na to narazíte, já to ale rozhodně neprozradím. Jelikož jsem film viděl bez znalosti tohoto "zásadního" faktu, myslím, že jsem si ho užil mnohem víc. Film totiž začíná zdánlivě dost obehraně. Na vesnici přijde nový člověk, seznámí se s místní sedlačkou Marií (Zuzana Bydžovská), která hledá dlouhá léta novou lásku a film se vyvíjí tak, že čekáte docela obyčejnou vesnickou romanci. Pak ale přijde TEN zvrat, všechno se značně zamotá, vznikne poněkud šílený milostný trojúhelník a z Venkovského učitele se stává něco úplně jiného.
Z "vesnické romance" se stává silné drama o hledání lásky, která ne a ne přijít. V tom je Venkovský učitel stejně depresivní, jako Slámovy předchozí filmy - Divoké včely nebo Štěstí. Zatímco však jeho první dva snímky měly alespoň nějaké pozitivní zakončení, Venkovský učitel má sice jistou smířlivou tečku, ale přesto ve vás po skončení filmu zůstane hustá příchuť deprese. Každý v něm totiž hledá svou lásku - Marie, její syn v podání neherce Ladislava Šedivého, i pan učitel. A nikdo z nich ji ne a ne najít.
Ve spojitosti s Venkovským učitelem se častokrát o filmu mluví jako o posledním dílu ze "slámovské trilogie o lásce", ale je to jen nějaká podivná novinářská nálepka - snaha najít na všechno nějaký název. Venkovský učitel stojí sám o sobě, ačkoliv se všemi filmy prolíná Pavel Liška. Zatímco ale v Divokých včelách hrál namachrovaného floutka, ve Štěstí pak milého snílka, ve Venkovský učiteli má roli jednoznačně nejvyspělější - hraje muže, který už toho za svůj život spoustu zažil, spoustu toho protrpěl a pravděpodobně ještě protrpí. Bojuje s tím, aby si uchoval přátelství, snaží se udržet své silné pudy na uzdě a ten jeho neustálý vnitřní boj ho ubíjí.
Pavel Liška tohle všechno dokáže zahrát pohledem, což je skutečně neuvěřitelné a vypovídá to o jeho kvalitách. Stejně tak výtečná je Zuzana Bydžovská v roli Marie, role jí byla psána údajně přímo na tělo a je to asi nejlepší postava, jakou kdy Bydžovská za svou kariéru dostala. Její Marie dostává jednu ránu za druhou, ale pokaždé jako silná samoživitelka vstane, oklepe se a jde dál. Uvnitř je to ale velmi slabá žena, která prostě musí působit silně, aby přežila.
Nemá cenu tu ale vyjmenovávat jednotlivé herce, protože všichni jsou výteční - ať je to neherec Ladislav Šedivý a další neherci ve vedlejších rolí (třeba balič Marie je tak úchvatně přirozený, že by to tak skvěle snad ani žádný profesionál nezahrál), nebo Marek Daniel jako učitelův kamarád z Prahy, který přijede trošku rozvířit vody. Nebo opět úžasná mladičká krasavice Tereza Voříšková, ta, co znásilňovala Vojtu Kotka v Rafťácích. Už tehdy mi podobiznou hrozně připomínala Jennifer Connelly. Teď se jí už začíná vyrovnávat i herecky.
Z výše uvedeného jste nejspíš už pochopili, že scénář i herci jsou senzační, ale co dokáže režisér Bohan Sláma s obrazem, hudbou, kompozicí - to, přiznejme si to, nemá v českých podmínkách opravdu obdoby. Sláma se rozhodl, že co scéna ve filmu, to jeden záběr a snímku tento přístup dodává nesmírnou autenticitu. Slujeme složité kamerové výlety od potoka až do koruny stromů, na jeden záběr vidíme vesnické tancovačky, kde i nejmenší detaily v pozadí jsou dokonale propracované (pogující punkeři byli senza). Nevypadá to ale jen hezky, ale herci se při takto dlouhých a komplikovaných scénách mohou mnohem víc vžít do své role. Navíc, když kamera místo přestřihů na jednotlivé tváře přeostřuje a kolem postav neustále těká, film tak dostává až dokumentární ráz.
Venkovský učitel je možná i díky těm dlouhým záběrům maličko pomalejší, pomalu buduje atmosféru a vztahy, ale divák má díky tomu víc prostoru s tím, aby se seznámil s postavami a jejich životy tak začal víc prožívat. Možná jim i víc fandit. Když se pak stane něco opravdu strašného, vztahy mezi postavami se vyhrotí, prožíváte to s nimi. Až fyzické trýznění byly pro mne některé hádky ve filmu.
A to se prosím u českého filmu stane tak jednou za minimálně pět let.

Mrtvá dívka

28. března 2008 v 12:48

DVD: Mrtvá dívka

Existují filmy, kterým se objektivně nedá nic významného vytknout a zároveň se ani nedají nijak pochválit. Je to takový ten šedý průměr. A zároveň tak trochu noční můra pro recenzenta, který musí o takovém filmu napsat článek, který nebude úplně nudný.
FILM:
Film Mrtvá dívka je slepencem několika lidských osudů, které spojuje mrtvola děvčete nalezená na americkém venkově. Hned na začátku přiznám, že z filmu zrovna nadšený nejsem, a to i přes to, že mi přijde zajímavý jeho námět i herecké obsazení. Pár dobrých momentů se tu ale najde: První příběh o dívce, která je terorizována svojí despotickou matkou, a odvahu odejít z domu sebere až poté, co najde na louce mrtvolu, je docela povedené zpracování námětu o neschopnosti již dospělých dětí odloučit se od svých rodičů. Případně se na něj dá koukat jako na vyhrocený vztah trýznitele a oběti, kdy oběť začne být doslova závislá na příkořích, která se jí dějí. Podobně je na tom i manželka vraha, která v sobě nenajde odvahu udat svého muže, a tak místo toho spálí všechny důkazy o jeho vině.
Další příběhy popisují osud matky oběti a jedné rodiny, která pohřešuje dceru a zjištění, že jí je zavražděná dívka, by její členy vysvobodilo z permanentní nejistoty. Mrtvá dívka je ale především film o ženách. O ženách, které si nejsou schopné přiznat nepříjemnou (někdy až katastrofální) pravdu a tak se raději tváří, že se nic neděje. V tomto směru je hodně silný osud manželky masového vraha, na kterého v záchvatu vzteku křičí, že se jezdí bavit s prostitutkami, když předtím brečela nad novinami s fotkou jeho další oběti.
Film režírovala nepříliš známá Karen Monerieff, o které sice nic nevím, ale do filmu se jí v jednom příběhu podařilo vměstnat i nenápadný lesbický podtext (což je určitě plus). Zajímavá kamera se spoustou detailů sice dodává filmu napětí, ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že její potenciál byl díky dost plochým příběhům nevyužitý.
Představitelky ženských rolí jsou typově docela dobře vybrány, nicméně docela překvapením pro mě byl spidermanovský záporák James Franco v roli nesmělého studenta. Ani ne tak proto, že bych si ho nedovedl představit jako někoho jiného než Harryho Osborna, ale spíše mě překvapuje, že je vůbec ochoten v takovémto filmu hrát (a to ještě tak okrajovou roli).
Mrtvou dívku bych doporučil především mladším ženám, které řeší nějakou životní krizi a mají pocit, že horší už to být nemůže. Film je spolehlivě přesvědčí o tom, že může, a také že nikdy není pozdě na to začít znovu.
DVD:
DVD obsahuje celkem povedený český 5.1 dabing. Kromě trailerů ke kinopremiérám už ale nic dalšího, což je trochu škoda. Obraz byl celkem kvalitní, nevšiml jsem si žádného RGB šumu na přechodech mezi polostíny a i zobrazení barvy pleťovky bylo v normě.
Hodnocení: 3 *
Průměrný film o osudech opuštěných žen na podprůměrně zpracovaném DVD.

Kronika rodu Spidetwicků

28. března 2008 v 12:45
V kostce: "Trojice sourozenců s pomocí podivné knihy objeví svět, o kterém si mysleli, že neexistuje. Avšak ne všichni jeho obyvatelé jsou přátelští. Ideální rodinná podívaná, která nabízí napětí, akci, humor, solidní herce a velmi dobré režisérské řemeslo. Škoda, že si scénář vybere velmi slabou dvacetiminutovku, při které slabší povahy možná usnou. I tak ale rozhodně návštěva kina s rodinou stojí za zvážení. "

Zbochnutá

28. března 2008 v 12:35

Zbouchnutá

Judd Apatow svým filmem Zbouchnutá rehabilituje žánr romantické komedie. Představuje příběh naprosto nesourodé dvojice, kterou spojí alkohol, náhodný sex a jedno zpočátku velmi nechtěné početí.

Většina z příslušníků generace dnešních dvacátníků až třicátníků (o mladších radši pomlčím) výchozí situaci snímku Zbouchnutá znají. Zajdete s přáteli do klubu, zapaříte a ráno se probudíte vedle někoho, koho si prakticky nepamatujete, s kým jste se vyspali a s kým se už asi nikdy neuvidíte, neboť vaše "setkání" bylo výsledkem souhry až příliš mnoha náhod, které se nikdy nebudou opakovat.

Tak se jednou Ben probudil u Alison. Zašli na snídani, bylo to trapné, tak se rozloučili a jejich životy by se již nikdy nestřetly, kdyby Alison po osmi týdnech nezjistila, že je "v tom". V tomto momentu začíná sedmiměsíční pouť, během níž se musí všechny zúčastněné strany rozhodnout, jak naloží s osudem přichystaným budoucností. Tato pouť je téměř celá protkána neustálými střety zapříčiněnými absolutní nesourodostí povah obou rodičů - Alison je kráska se slušně se rozjíždějící kariérou v televizním průmyslu, zatímco Ben je klasický "star-wars-geek", který ve svých 23 letech žije s kamarády z vejšky, neustále se sjíždí trávou a jeho "prací" je webová stránka, která uživateli například ukáže, v jakém filmu byl "bobr Meg Ryan" (projekt však zatím nepřináší žádné finance).
Síla a krása Zbouchnuté leží na schopnosti této nesourodé dvojice sblížit se zpočátku "jen" kvůli potomkovi, stále více je však oběma jasné, že ten druhý je tím, s nímž zbytek života strávit nikoli musí, ale chce, a že přitažlivost pod vlivem alkoholu nebyla pouhou náhodou. Scénáristovi a režisérovi v jediné osobě Judda Apatowa se podařilo napsat a následně zrealizovat velmi uvěřitelný příběh, který navíc okořenil věcmi, které jej povyšují nad většinu žánrových kolegů o výšku mrakodrapu.

Apatowi se především daří velmi dobře pracovat s vulgaritou a vyloženě nechutným humorem (podobně jako Kevin Smith) a nesklouzávat přitom k samoúčelnému "fuckování". Jeho postavy mluví tak jak mluví, protože bez toho by to zkrátka nebyly ony (podobně jako v Big Lebowski musí Dude mluvit "tak strašně sprostě"). Navíc jako v Apatowově předchozím snímku 40 let panic, i ve Zbouchnuté jsou všechny postavy ve věku kolem 25 let a starší, chovají se však jako televizní teenageři. Baví se jako oni, prožívají problémy jako oni, mluví jako oni. Jako by se bránili dospělosti. Ta je však jednou dohoní, třeba v podobě náhodného početí.
Pravděpodobně tím nejlepším na Zbouchnuté je její aktuálnost. Většina komedií se bez nejmenšího problému může s menšími obměnami odehrávat prakticky v kterémkoli období. Zbouchnutá je komedií o rodičovství počátku 21. století. Jednak podstatou vlastní zápletky je, jak se právě v tomto světě mohou dvě nesourodé osoby sblížit, navíc film ukazuje, jaké důsledky může mít mateřství na kariéru (jak je vrtkavá logika televizních producentů) či co to vůbec rodičovství je (na veškeré otázky se dostává odpovědi: "vygoogluj si to"). Vtipná je i minivsuvka, když si Apatow dovoluje zesměšnit vážnost terorismu - jeden z Benových spolubydlících má dlouhé vlasy a vousy a druhý si ho dobírá, že je příslušníkem Talibanu, což pro něj jako Američana muselo být "složité".

Mentalita všech postav ve filmu je zcela (post)moderní a symbolizuje ji hláška: "Život je jako Raymonda má každý rád. Jen netrvá 20 minut, ale věčnost, a není zdaleka tak vtipný." Přirovnat něco tak komplikovaného, jako je život, k epizodě komediálního seriálu, je největší důkaz ukotvení Zbouchnuté v 21. století. Propojení reálného života s televizní fikcí je navíc pro Zbouchnutou zcela klíčové.
Jednak z televizního prostředí pochází samotný autor (asi nejznámější je Apatowův seriál Machři a šprti) a představitelé hlavních rolí Katherine Heigl v roli Alison (nositelka letošní Emmy za Chirurgy) i Seth Rogen alias Ben, Apatowův dvorní herec. Televizní svět je pro Apatowa navíc prostředím, v němž všichni žijeme, nicméně pro každého znamená něco jiného. Pro Alison je to zdroj obživy, a to zdroj poměrně náročný. Z této perspektivy si Apatow dovoluje tento svět satiricky zesměšnit ("Tohle je Hollywood. Tady nesnášíme lháře," říká asistentka vedoucího). Pro Bena a jeho spolubydlící-kolegy představuje televize nevyčerpatelný zdroj hlášek a glos k jednotlivým životním situacím. Vítězem v nikdy nevyhlášeném, zároveň však nikdy nekončícím souboji je ten, kdo zná hlášek nejvíc.
Navíc Zbouchnutá symbolizuje obrat, který v kinematografii způsobil právě nástup televize - zatímco před televizí se filmy soustředily na co nejneobvyklejší příběhy (jimiž byl divák fascinován), po televizním boomu se filmy mění a diváky již nelákají konstrukty a scénáristické vychytávky, ale obyčejnost, civilnost, s níž se mohou diváci identifikovat. A po této stránce Zbouchnutá poráží konkurenty o několik filmových délek, byť jde o žánrově velmi standardní věc, což výsledek trochu sráží.

Až na krev

28. března 2008 v 12:29
Až na krev

Až na krev


Film Až na krev se odehrává v Kalifornii na přelomu století, v období ropného boomu. Příběh dokumentuje vzestup Daniela Plainviewa (Daniel Day-Lewis), osamělého otce, který se z živořícího horníka ve stříbrném dole vypracuje na pozici ropného magnáta.
Až na krev (There Will be Blood)Když Plainview dostane záhadný tip, že směrem na západ leží městečko, ve kterém prýští ze země oceán nafty, vydá se se svým synem H.W. (Dillon Freasier) zkusit štěstí v zaprášených ulicích města Little Boston. Plainview a H.W. se v tomto nuzném městě, jehož hlavní atrakcí je kostel s charismatickým kazatelem Elim Sundayem (Paul Dano), pokoušejí prolomit dosavadní smůlu. Ale i když se jim začíná dařit, nedokáží uniknout konfliktům, ve kterých jsou veškeré základní hodnoty - láska, naděje, pospolitost, víra, ambice a dokonce i pouto mezi otcem a synem - ohrožovány korupcí, podvody a proudy ropy.
Až na krev je další z řady filmů, zabývajících se mocným spojení ambicí, bohatství, rodiny a lákavého kouzla Západu. Pátý film Paula Thomase Andersona nabízí divákům pohled na neobyčejně syrovou a uvěřitelnou vizi Kalifornie na přelomu století a středem jeho pozornosti je pozoruhodná postava: Daniel Plainview, ostřílený prospektor, který s pomocí nafty změní celé město i sebe samého. Ačkoliv během svého vzestupu z chudého horníka do role průmyslového magnáta, inspirovaného velikány jako Edward Doheny nebo John Rockefeller, zprostředkuje pokrok a bohatství zemi, která nic z toho dříve neznala, je za to nucen upsat duši ďáblu.
Daniel Plainview, kterého ztvárnil oscarový Daniel Day-Lewis, je mužem, jehož šarm, odhodlání a touha postavit se na vlastní nohy bez cizí pomoci vzbudí ve středokalifornském městečku Little Boston velký rozruch, a jeho konání staví proti sobě víru, naději, lásku a tvrdou dřinu, a cynismus, hamižnost, svody a korupci obřích rozměrů.
Až na krev (There Will be Blood)
Zdroj: Falcon

27 šatů

28. března 2008 v 12:25
27 šatů

27 šatů


Jane je mladá, chytrá, úspěšná a pracovitá žena, jejíž hlavní obsesí je pomáhat svým kamarádkám připravovat svatby. Má jich za sebou už dvacet šest a dvě poslední dokonce stihla zvládnout během jediného večera.
27 šatů (27 Dresses)Je nešťastně zamilovaná do svého šéfa George, který jí má rád, ale nějak se mu nechce do intenzivnějšího vztahu. Jane je nesmělá, takže to vypadá, že jejich vřelý vztah nebude naplněn nikdy.
Kevin je mladý novinář, který je toho času nucen psát do New York Times články o svatbách, i když by se raději věnoval něčemu pořádnému. Jane ho však při setkání na jedné ze svateb na první pohled okouzlí a Kevin se rozhodne na jejím příkladu konečně čtenářům dokázat, o čem že ty svatby dneska jsou.
Do New Yorku přijíždí Janeina mladší sestra Tess, která se živí jako modelka a při prvním setkání totálně okouzlí George a tak se Jane musí vyrovnat s tím, že její dvacátá sedmá svatba bude pro její sestru a George. To by se snad dalo ještě překousnout, kdyby Tess Georgeovi nelhala o své povaze, nechtěla svatbu na místě, které si vysnila Jane a nenechala přestříhat (rozuměj zničit) matčiny svatební šaty. Když pak Kevinova editorka vytiskne Kevinův nedodělaný článek, ze kterého Jane vychází jako naivní holčička semletá svatebním businessem, je jasné, že ani nečekané sbližování s Kevinem není na úplně nejlepší cestě. Jane se musí nadechnout a rázně konat.
Lehká romantická komedie už úspěšně vstoupila do filmové distribuce například v Austrálii a stala se nečekaným hitem. Důvodů je hned několik. V hlavních rolích se objeví vynikající herci Katherine Heigl (Chirurgové, Zbouchnutá), James Marsden (X-Mani,Kouzelná romance) a Edward Burns (Zachraňte vojína Ryana, Prázdniny).
Hlavní hrdinka svým naturelem připomene Bridget Jonesovou, ale v daleko laskavějším a zároveň bojovnějším provedení. Scénář k filmu pochází od autorky úspěšného snímku Ďábel nosí Pradu a režisérkou je Anne Flatcher (režírovala například film Let´s Dance).
Ve filmu 27 šatů navštívíme svatbu v kovbojském, bikinách, indických sárí a to vše na nejrůznějších a často velmi obskurních místech. Zároveň se však setkáme s hrdinkou, která i přes všechnu tu parádu vnímá svatby jako magické okamžiky v životě dvou lidí a snaží se pro jejich štěstí udělat maximum. I v tom je síla jedné z nejlepších romantických komedií poslední doby.
27 šatů (27 Dresses)
Zdroj: BontonFilm

IMAX: Monstra oceánů 3D

28. března 2008 v 12:13
Jak při slavnostní premiéře řekl přítomným paleontolog RNDr. Martin Košťák, odborný poradce pro české znění filmu, tehdy bylo velmi nebezpečné do druhohorního moře namočit byť jen palec od nohy. O nějakém koupání ani nemluvě. V oceánech tehdy žilo velké množství podmořských forem dinosaurů, z čehož většina byly draví masožravci. A jim byl zasvěcen i film Monstra oceánů 3D...
Značka National Geographic je garantem vysoké úrovně jak odborných článků ve stejnojmenném časopisu, tak i v dokumentárních filmech jejich produkce. Ihned v úvodu musím konstatovat, že vysokou úroveň si zachoval i snímek natáčený pro kina velkého formátu, Monstra oceánů 3D.
K filmu jsem přistupoval trochu opatrně a s rozpaky. Podzimní novinka IMAXu na Floře Dinosauři 3D bohužel trpěla všemi neduhy, které stereoskopický 3D snímek může mít. Dlouhými a až nudnými statickými záběry a do očí bijící vatou vyplňující mezery mezi pár minutami opravdu zajímavých okamžiků. Monstra oceánů 3D jsou pravým opakem, byť jsou v IMAXu na Floře inzerovány jako takové volné pokračování Dinosaurů 3D.
Film má stejně stavěnou kostru příběhu jako většina podobných stereoskopických snímků. Máme zde hlavní hrdiny, sourozence plazů Dolichorhynchops, podobných dnešním delfínům. Podobně jsme měli hrdiny u Království hmyzu 3D, babočku a kudlanku, a u snímků režiséra Mantella Žraloci 3D a Perla oceánu 3D mořskou želvu.
Kromě již zmíněných Dolichorhynchops se ve filmu seznámíme ještě s dalšími pěti obyvateli tehdejších moří. Z nich asi nejzajímavějším bude prakticky největší dravec všech dob, přezdívaný "podmořský Tyranosaurus Rex", Tylosaurus. Mohutný dinosaurus byl tehdy na vrcholu potravního řetězce a neměl sobě rovného predátora, kromě zástupců vlastního druhu, kteří se smrtelně napadali, pokud si vzájemně zkřížili svá teritoria.
Na rozdíl od Mantellových filmů mají Monstra oceánů 3D podstatně rychlejší dynamiku vyprávění příběhu. Neexistuje zde žádná "vata", kterou jindy tvůrci tak rádi vycpávají několik málo minut atraktivních záběrů do plné stopáže. Naopak, ihned v úvodu je nasazeno rychlé tempo. Pozornost diváků je podchycena několika scénami útoků dravců a prakticky je po celou délku filmu udržena.
Možná by bylo potřeba i delší stopáže než 40 minut. Digitálně vytvořené záběry druhohorních mořských plazů se totiž občas prolínají s hraným dokumentem popisující místo a objev kosterních pozůstatků daného živočicha, kde ukazuje, jakým způsobem se ze střípků fosilních pozůstatků skládá příběh tvora, který se snaží film popsat. Ony odskoky v čase do nedávné minulosti jsou občas křečovité a nabourávají rytmus vlastního filmu.
Režisérem filmu je Sean Phillips, kterého z pražského kina IMAX známe jako jednoho z kameramanů již zmíněného snímku Království hmyzu 3D. Nesmím zapomenout na kameru T. C. Christensena. Záběry mořských živočichů jsou velmi zdařilou kombinací záběrů reálného moře a počítačově vytvořených živočichů. Hrané části dokumentu jsou pak poctivě snímány 3D IMAX kamerou pracující se dvěma pásy 65 mm negativu. Vlastní záběry jsou pak výborně koncipovány pro stereoskopické zobrazení. Jsou sice budovány hlavně na efekt, ale zároveň nenarušují odbornou linii filmu. Tvůrci se nebáli s kamerou pohybovat, dělat dynamické střihy i táhlé prolínačky. Divák je podroben několika rychlým cestám v čase, kdy před jeho zraky zrychleně probíhá zvrásnění hor, ústupy jednotlivých ledových dob s velkými ledovci i rychlé střídání flory v tehdejších pralesích. A přitom se nikomu v sále nedělalo špatně. Berme to jako výzvu pro všechny další filmaře, kteří se vrhnou na stereoskopický velkoformátový film. Nebojte se s 3D kamerou experimentovat!
Fanoušky Petera Gabriela určitě potěší hudba, kterou popová hvězda složila pro tento film. Ve zvukovém systému IMAX DTAC zní velmi přirozeně ze všech pěti kanálů a kvalita z mezinárodního pásu nebyla narušena ani českým dabingem. Gabriel vycházel při kompozici z poznání, že se zvuky pod hladinou moře násobí a přicházejí k nám jakoby ze všech stran. A stejným způsobem tak komponuje i hudbu.
Film Monstra oceánu 3D je od 20. března promítán v jediném velkoformátovém kině v Česku, v IMAX Praha. Ale abychom nedělali reklamu jen jednomu kinu, tak je možné na tento film zavítat i do velkoformátových kin v blízkém zahraničí. Ze Slezska, kdo vládne polštinou, tak asi bude mít blíže než do Prahy do polských kin Orange IMAX v Katowicích a Krakově. Vyrazit můžeme i do digitálních velkoformátových kin CineMagnum v Německu a Rakousku. Asi nejbližší kina, kde Monstra oceánu 3D mají na programu, nalezneme v Drážďanech, Salzburgu, Linci a Vídni. Zde je ale film samozřejmě uváděn v německém znění.

adoptuj si klásnou pixelku zviřatko (konec!)

27. března 2008 v 20:47 | Andrýsek
  1. Jméno:Domča..xD Domov:crazy-momo blog
  2. Jméno:Micinka Domov:bErUsKAaa37 blog
  3. Jméno:Pašík Domov:jahůdky blog
  4. jméno:KuBo Domov:skotsko blog
  5. jméno:žirafík domov:petulkaaaaaa blog
1.číslo pixelky
2.jmeni pixelky
3.adoptivní domov (název blogu)
  • tak tohle už asi adoptovat nikdo nebude XDDDD

adoptuj si pixelku(zvířátko2)

27. března 2008 v 20:43
  1. panda1
  2. jmeno:Cassie www.my-wOrld.blog.cz
  3. Jméno:Bedušínek domov:jahůdky blog
  4. jmeno:Emily*www.litlleemo.blog.cz
  5. Jméno:jESSULKA Domov:Jessuli.blog.cz
  6. jméno:Pupík domov:.petulkaaaaaa blog
1.číslo pixelky
2.jmeno pixelky
3.adoptivní domov(název blogu)

♥nadherne♥

26. března 2008 v 15:50
zdroj♥ natty27.blog.cz

adoptuj si pixelku(tvaře)

24. března 2008 v 19:00
  1. jmeno:nána domov:www.simpleboy996.blog.cz
  2. jmeno:Sasuke Uchiha domov:www.peggy131.blog.cz
  3. jmeno:Kakashi senceidomov:krasnykrecek.blog.cz
  4. Jméno:Eliška Domov: jahůdky blog
1.číslo pixelky
2.jmeno pixelky
3.adoptivni domov(nazev blogu)

animace města v zimně

24. března 2008 v 18:27
zdroj:adulik14.blog.cz

super smiles

24. března 2008 v 18:08
zdroj:www.horses.blog.cz

heske ne?!!!

24. března 2008 v 16:07
Glitter NamesMyspace Glitter GraphicsFree Glitter GraphicsGlitter WordsGlitter Graphics